TJ Sokol Malá Hraštice, oddíl kopané, okr. Příbram

Sezóna začíná

23.08.2011 08:51

Zdá se, že letošní rok, je pro hraštický fotbal přelomový. Nejen, že naše první mužstvo postoupilo, i když "jen" z druhého místa, do okresního přeboru, do soutěží jsme současně přihlásili dvě mužstva mládeže, a to mladší žáky a starší přípravku. Jaké cíle stojí před našimi mužstvy? Jaká byla příprava? Co je nového v našem oddílu? O těchto a dalších otázkách jsme hovořili s trenérem áčka Zdeňkem Makovičkou.

Musím říct, že mám rozporuplné pocity. Po oznámení, že jsme postoupili, jsem očekával, že zavládne určitá euforie a že se zvýší motivace hráčů k přípravě. Bohužel nic takového jsem u většiny hráčů nezaznamenal. Spíš naopak, mám pocit, že zavládlo určité sebeuspokojení. Jak si jinak mám vysvětlit, že se hráči takřka do jednoho vykašlali na soustředění, že řada hráčů chodí jen na přípravná utkání, že na tréninku jsem mnohé z nich ani neviděl? Vypadá to, že si myslí, že trénovat neumusí. Utkání se Zduchovicemi, ale i Prostřední Lhotou ukázala, že v konfrontaci s těmito mužstvy jsme zaostali. Co pak ale chceme dělat v okrese, kde jsou věsměs lepší týmy?

Řada hráčů ale byla zraněna!

To určitě, nepopírám. Marně pátrám v paměti, kdy bylo v přípravě tolik našich fotbalistů mimo hru. Ať už kvůli svalovým zraněním P. Burian a J. Pavlík, nebo poškozeným kloubům nebo vazům M. Klement, J. Vitásek nebo P. Sabon. Ale to nic nemění na tom, že aktivita řady lidí je doslova mizerná. V kádru máme přes 30 lidí a na tréninky nás chodilo ani ne deset. Nechodili na ně jak hráči béčka, tak ale i áčka, což mě ze všecho nejvíc zaráží. Jakmile jsme hráli, volno si udělali, jakmile byl trénink, nepřišli. To je špatný přístup a musíme ho změnit.

Na druhou stranu šanci dostali mladí hráč. Jak se ti jeví?

Právě hlavně kvůli nim jsme zakládali béčko. Uplynul rok a musím říct, že výkonostní posun u většiny z nich nevidím. Někteří z nich jsou dobří fotbalisté, ovšem nechtějí pracovat na své fyzičce, další mají taktické nedostatky, jiní se více dívají do zrcadla než na svůj výkon, další se neobtěžují ani dát vědět, jestli budou hrát a tak bych mohl pokračovat. Hlavní příčinu vidím v jarní části loňského ročníku, kdy nastalo takřka bezvládí. Lidé, kteří slibili, že se o tento tým budou starat, se na to vykašlali. Řada lidí si navíc myslí, že přijdou jen na zápas a budou hrát. Přímo jsem alergický na jejich větu: jdu si zakopat. Nechápou, že hrajou soutěž, že se na ní musí připravovat. Ostatně, pokud si chtějí jen zakopat, máme dost krumpáčů na to, aby se mohli realizovat a zakopat si! Pracujeme proto na novém systému béčka. Vedoucím se stal M. Holobrada, chceme přitom vytvořit takový model, kdy budou hrát hlavně mladí fotbalisté, kteří budou hrát pravidělně, a doplní je několik starších hráčů. Samozřejmě místa nebudou mít zadarmo, pokud své šance nevyužijí, ať už herně nebo přístupem, budou mít smůlu. Nikoho přitom nezatracujeme, záleží jen na nich.

Čtyři mužstva, to chce i jiný přístup k řízení oddílu...

Určitě! Jsme nuceni, hlavně trenéři, se daleko víc scházet a plánovat. Nechci mluvit za mládež, kde to má na starost Honza Vitásek, ale co se týká dospělých, můžu jen říct, že předpokládáme mnohem podrobnější hodnocení hráčů, jejich výkonnosti, ale i přístupu a chování. A podle toho se budeme rozhodovat, zda budou nominováni nebo nebo ne, za jaký tým budou hrát atd.

A jaký cíl jste si pro letošní sezónu vytyčili?

To je věc, která se těžko plánuje. Stačí se podívat na přípravu, která by se dala říct, že byla nepovedená. Nejen výsledkově, chtěli jsme hlavně postoupit v poháru, ale i herně. Přitom hráči mohli odehrát rekordní počet přípravných utkání a s kvaltiním soupeři. O béčku jsem mluvil, chceme zapracovávat hlavně mladé hráče a pokud budou hrát, jako v prvním poločasu ve druhém utkání s béčkem Staré Hutě, myslím, že máme na horní polovinu tabulky. Co se týká áčka, samozřejmě je to záchrana. Chybí mi konfrontace, viděl jsem jen část jediného přípravného utkání našich budoucích soupeřů a musím říct, že kdybychom byli v plné síle jako na jaře, tak určitě bez šance nejsme. Ale opakuji, musíme být kompletní a dobře připraveni.

Co je k tomu třeba?

Několik věcí. Především se musí všichni uzdravit. Pro první kolo už budou k dispozici M. Klement, J. Vitásek a snad taky P. Sabon. Další dva hráči - J. Pavlík a P. Burian, se doufejme doléčí v průběhu září.

Hledali jsme i posily, nakonec se nám podařilo získat na hostování pro áčko M. Slavíka z Nové Vsi a pro béčko V. Pejlu, který skončil v dorostu N. Knína. Další hráči buď odmítli rovnou, nebo napřed slíbili, že k nám půjdou si to zkusit, a pak jsme o nich už neslyšeli. Osobně si myslím, že zejména mladí uděli špatné rozhodnutí. U nás by hráli, třeba v béčku, ale hráli. Nejhorší pro mladého ani ne dvacetiletého fotbalistu je, když nehraje. Ale každý je strůjcem svého štěstí a my jejich rozhodnutí respektujeme.

Jako podstatné vidím také zlepšení kázně na hřišti. Bohužel P. Burian, který mužstvo v uplynulé sezóně na hřišti doslova vedl, je zraněný, takže v přípravě přirozený vůdce chyběl. Musím říct, že jsem si někdy připadal jako v Jiříkově vidění, když jsem řadu hráčů poslouchal. To bylo samé: Proč jsi to přihrál, proč jsi nepřihrál. Proč jsi střílel, proč jsi nestřílel. Proč jsi to dal tam a ne sem atd. Každý ví, co má udělat ten druhý, neuvědomují si, že dívat by se měli hlavně sami na sebe. A pokud by byli sebekritičtí, tak by určitě přístup jak k tréninku, tak i k utkáním byl zcela jiný. Když jsem jim to vytkl, tak argumentovali, že já jim taky vyčítám chyby. Zapomínají přitom, že jediný, kdo může hodnotit výkon hráčů v mužstvu, a tudíž je i kritizovat, je trenér, popřípadě asistent, nikdo jiný! 

Konečně jde také o celkovou kázeň. Co si mám myslet o hráči, který ač poměrně vážně zraněn, jde v průběhu utkání bez svolení trenéra, resp. asistenta, do branky, nebo o jiném, který prohýří na diskotéce noc a pak jde bez spánku hrát, nebo o dalším, který tvrdí, že se uvolní z práce, po vysoké porážce v přípravě už to najednou nejde a za dva dny chybí, nebo o jiném, který probdí noc, protože je mu nevolno, nikomu nic neřekne a jde hrát. Vím, většinou argumentují, že chtějí mužstvu pomoct, ale oslabený organismus přece nemůže podat takový výkon jako zdravý. Navíc hrozí další, daleko těžší zranění. Fotbal je krásná hra, ale riskovat kvůli němu zdraví, to určitě cenu nemá.

Takže kdybych to měl shrnout. Chceme hrát podobný fotbal, jako na jaře, kombinační, útočný se zajištěnou obranou. Chceme, aby lákal diváky. Koneckonců chceme také dobře reprezetovat naši obec. Věřím, že se nám to podaří. Úvod máme hodně těžký jak kvůli soupeřům, tak i marodce. Může se stát, že vstup do soutěže nebudeme mít zrovna stroprocentní, ale věříme, že vše překonáme a že budeme hrát v soutěži důstojnou roli.

Zpět