TJ Sokol Malá Hraštice, oddíl kopané, okr. Příbram

Mokrovraty - Malá Hraštice 1 : 0 (0 : 0)

24.06.2010 13:04

(21. kolo)

Z derby s mužstvem Mokrovrat vyšlo lépe domácí mužstvo, rozhodně však nebylo lepším týmem, spíše šťastnějším. Po bezbrankovém poločasu jsme v druhém poločase převzali iniciativu, jenže jsme dvě šance zazdili. Domácí tým hrozil především ze standardek, paradoxně šlo ale do vedení z nenápadné akce po chybě našeho jinak velmi dobrého brankáře. Závěrečný tlak domácí přestáli, takže si přispali další tři body za výhru 1-0.

Na neuvěřitelném terénu plném drnů, což umocnil fakt, že pořadatelé se ani nenamáhali hřiště (velmi silné slovo) posekat,se od začátku hrál fotbal se slušným nasazením. Domácí, kteří jsou na tyto podmínky zvyklí, hráli jednoduše, všechny nakopávané míče směřovaly na bratry Listíky, kteří ale byli velmi dobře pokryti, takže se do šance nedostávali. Domácí mužstvo hrozilo pouze ze standardních situací, které jsme díky obraně a výborným zásahům našeho brankáře přestáli.

Hosté nasazením za domácími nezaostávali, v prvním poločase jsme ale většinu akcí vedli středem pole, takže také domácí obrana bez problémů hrozící nebezpečí odvrátila. Za zmínku z naší strany stojí jen dvě střely ze střední vzdálenosti od J. Oktávce a J. Pavlíka, s kterými si domácí brankář sice s obtížemi, ale poradil.

V druhém poločase jsme začali mnohem více kombinovat, více hrát po stranách, čímž jsme domácí mužstvo přehrávali. Jenže největší šanci z té doby J. Pavlík, který obešel tři hráče včetně brankáře, neproměnil. Možná kdyby místo střely z úhlu volil přihrávku na zcela volného O. Fafejtu, šlo by naše mužstvo do vedení. A když Mokrovraty přežily i závar před vlastní brankou,  kdy obránci odvraceli dvě nebo tři střely z brankové čáry, museli jsme i my čelit několika nebezpečným situacím po standardkách. V jednom případě nikým neatakovaný hráč domácích přestřelil z hranice malého vápna.

A pak přišla smolná 77. minuta utkání. Domácí hráč vystřelil asi z 25 metrů, míč před naším brankářem skočil na jednom z mnoha drnů, narazil do jeho hrudě, odkud se odrazil před nabíhajícího hráče Mokrovrat a bylo to 1-0. Naše mužstvo reagovalo v závěru ohromným tlakem, jenže největší šanci neproměnil L. Černý, který byl sám před brankou krátký na možná příliš prudkou přihrávku O. Fafejty, který před tím udělal solný sloup ze tří obránců. Těsně před koncem utkání došlo ke kuriózní situaci, když naše mužstvo krátkými přihrávkami vyšachovalo levou stranu domácí obrany, M. Klement se řítil sám na domácí branku, jenže pomezní signalizoval ofsajd. Na to reagovali naši fandové protestním pokřikem, Míra, který také zaznamenal zvednutí praporku, vzal míč do ruky a šel cosi pomezními vysvětlovat. Jenže si nevšiml , že hlavní, který stál v lajně, nepískal a hru nepřerušil! A tak místo vyrovnání jsme byli potrestáni kopem proti naší brance a Míra dostal žlutou kartu za úmyslné hraní rukou.

Sestava: J. Vitásek – R. Sojka, M. Poláček, P. Kardinál, J. Pospíšil - M. Klement, J. Oktávec (62. P. Pazderka), P. Sabon (79. L. Černý), J.  P. Plíva (70. V. Batulka) – O. Fafejta, J. Pavlík

Z. Makovička - Naše mužstvo si za předvedený výkon určitě nejméně bod zasloužilo, rozhodně jsme nebyli horším týmem než domácí. Nechápu, proč ti hřiště, které samo o osobě je zoufalé, neposekali. Zajímalo by mě, jestli domácí hráče na takovém terénu, který podle mě byl neregulérní, baví hrát fotbal. Prvním poločase jsem dal přednost bojovnějším hráčům, díky tomu jsme eliminovali útočné snahy domácích, jenže jsme se nedostali k naší hře po křídlech, krajní záložníci přitom byli často zcela sami. Nevzpomínám si, že by z těchto prostorů šel do vápna na útočníky nějaký centr, přitom v předchozích utkáních jsme právě z křídelní hry těžili. V druhém poločase to už bylo lepší, jenže znovu jsme ve vyrovnaném utkání propadli v koncovce.

Ještě malá zmínka o rozhodčím. Žasnul jsem, jak pan Vočka ml. změnil přístup k utkání oproti našemu střetnutí s Prostřední Lhotou. Před třemi týdny vynikající,  tentokrát neuvěřitelně slaboučký, domácím odpustil řadu zákroků včetně penaltových (ruka stopera ve vápně, faul na O. Fafejtu, trestné kopy za fauly na P. Plívu, R. Sojku atd.), naopak na nás byl mnohem přísnější při vědomí, že udělal chyby i v náš prospěch, jako například při posouzení malé domů. Ale to nemění nic na tom, že domácím odvedl nikoliv obvyklých deset, ale nejméně třicet procent.

Chtěl bych ocenit také přístup P. Plívy, kterému domácí hráči hned v první minutě zlomili ruku, ten však i s tímto zraněním odehrál 70. minut! Jak rozdílný přístup vůči těm, které jsem jednou dvakrát nepostavil a už jsme je ani na zápase, ani na tréninku neviděli!

Je potěšitelné, že i tak chodí dost lidí a hráči chtějí hrát, ale musí si uvědomit, že na hřišti může být jen 11 lidí. Jenže hrát chtějí i ti na lavičce. Při střídání se rozhoduji podle situace na hřišti, ale také podle toho jak, který hráč v určitém čase na hřišti vypadá, zda plní to, co jsme si řekli, zda není unavený, zraněný atd. Pro trenéra je vždy dobré, když má na střídání čtyři rovnocenné hráče s těmi, kteří jsou na hřišti. Je třeba si toho vážit, stačí si vzpomenout na podzim, kdy jsme se sotva dávali dohromady. V sobotu všichni tři noví hráči byli pro tým přínosem, zlepšila se přihrávka, pohyb, přišel tlak a šance. To přitom není nic proti těm, kteří šli z placu, svoje si odehráli, a dobře. V závěru však objektivně chyběly síly a noví hráči jich měli dostatek. Rozhodující je týmový úspěch, tým je více než jednotlivec. To je třeba si také to zapsat za uši.

Zpět